úterý 16. června 2015

Culurgiones

Culurgiones pochází ze Sardinie, kde se má člověk skutečně nádherně, za předpokladu, že ho zrovna nepožahá medúza. Měla jsem ji radši sníst, potvoru.
V čem jsou teda ty značně pracné culurgiones tak převratné:

1) tvar - zdá se být poněkud komplikovaný a je to naprostá pravda, trvá to sto let! Ale výsledek vypadá tak krásně :)
2) náplň - brambory, česnek, sýr a máta.V životě jsem nic takového dohromady neměla
3) těsto - není to totiž ani zdaleka klasická pasta, jen kombinace mouky, vody a soli

Na 6 porcí:



Těsto: 

  • 250 g semoliny
  • 250 g hladké mouky
  • 3 lžíce extra panenského olivového oleje
  • 1 čajová lžička soli
  • přibližně 100 ml teplé vody

 Náplň:

  •  4 středně velké brambory
  • 50 g ricotty
  • 50 g sardského pecorina
  • čerstvé lístky máty
  • 4 lžíce extra panenského olivového oleje
  • 1 stroužek česneku
Smíchejte semolinu, mouku, olivový olej a sůl. Poté postupně pomalu přidávejte teplou vodu a pracujte s těstem tak dlouho, dokud nezískáté vláčnou a elastickou konzistenci. Vytvarujte kouli a nechte ji v zakryté míse 30 minut odležet (aby se uvolnil lepek).
Oloupané brambory uvařte v osolené vodě doměkka, potom je rozmačkejte na kaši. Přidejte k nim nastrouhaný sýr, ricottu, čerstvou mátu, utřený česnek a olivový olej. Náplň nechte asi hodinu vychladit.
Těsto vyválejte  na tenký plát (3 mm) a vykrájejte z něj kruhy o průměru 8 cm, doprostřed dejte vrchovatou lžičku náplně.
Každé kolečko vezměte do ruky a střídavě překládejte jednu stranu přes náplň a uprostřed skřípněte, splétejte obě strany dohromady jako copánek, každá strana střídavě tak spočine na horní straně druhé. Když se dostanete na konec, poslední kus zmáčkněte, aby náplň při vaření neunikala.
Vařte v osolené vodě asi 5 minut. 
Nejlepší jsou potom culrgiones s jednoduchou rajčatovou omáčkou, posypané pecorinem. Omáčka by měla být spíše sladká, než pikantní. Můžete použít třeba tuhle
Rozhodně to zkuste, i když to zabere trochu více času. 



pátek 12. června 2015

Guacamole & chřest

Rozhodně nedoporučuji jako kombinaci. Je zkrátka dnešní slepená večeře ze samých dobrých věcí, které se k sobě absolutně nehodí.

Guacamole

  • 1 avokádo (nebo klidně dvě)
  • půlka citronu
  • 2 stroužky česneku
  • olivový olej
  • pár snítek plocholisté petržele
  • sůl
Já ho většinou připravuji podle zásady: všeho hodně. Nejdřív rozkrojte hodně zralé avokádo,  vyškrábněte ho lžící a rozmixujte/rozmačkejte. Česnek rozetřete se solí, přidejte k avokádu, zakapejte - podle mojí zásady zalijte - olivovým olejem a vymačkejte část citronu. Dobře promíchejte a neustále ochutnávejte, celkově musí být dip hodně výrazný, ale pozor na sůl. Jakmile vám začne chutnat, přidejte nasekanou petržel.


Chřest se strouhankou

  • 1 balení bílého chřestu
  • citron
  • strouhanka
  • kousek másla
Asi úplně nejjednodušší způsob, jak si užít chřest. Jemné ho oloupejte, jen dávejte pozor na hlavičky. Pokud bude spodní část dřevnatější, nemilosrdně ji pošlete do koše. Chřest se vaří ve vodě s citronouvou šťávou. Normálně vymačkejte půl citronu do hrnce s vodou, dejte vařit a do vroucí vody vložte chřest a nechte ho tam 3-4 minuty. Sceďte ho. Dokud je ještě horký, nechte na něm roztéct kousek másla a zasypte strouhankou. To je vše :)
Určitě můžete strouhanku ještě trochu opražit, přidat do ní trochu parmezánu a tymiánu. Ovšem i v původí minimalistické verzi chutná báječně.

P.S. celkově je na fotce ještě pár kousků Fontiny, Taleggia a kousek sušeného salámku.



neděle 15. března 2015

Jak zešílet v oddělení zeleniny

Pokud se alespoň někdy přistihnete, že vás jídlo trapně dojímá až k slzám (ve snu se taky počítá) a nejradši byste na něj zírali celý den, běhali po obchodě s očima navrch hlavy (a nevyhnutelně tím pádem vráželi do lidí), ale neděláte to, protože nechcete vypadat jako afektované deviantní individium, mám pro vás skvělou zprávu! Podnikla jsem to za vás a přikládám fotodokumentaci i s komentářem.

Procházka po italském Intersparu - co nutně musíte mít:

  • Důležité upozornění - na celou rychlozásahovou akci máte asi 42 minut, protože jste si poněkud neprozíravě dali sraz s mámou, která si o pár ulic dál zběsile vybírá nový pár bot, bez kterého nemůže žít už ani minutu.
Hned za vchodem narážím na OBŘÍ nápis OFFERTA, kterému jsem se chtěla původně vyhnout, ale hned naproti stál automat na pastu, dá-li se to tak říci, což byla daleko nesnadnější překážka... Nejdřív jsem si sice trochu povzdechla, ale vzápětí jsem si vzpomněla na známé přísloví "Bez práce nejsou tagliatelle" a pokračuji dál v misi. Když už jsem teda tady, mrknu se do těch slev, že jo...
Vyplatilo se! Zrovna měli gigatický kusy parmigiana za 10€, měla jsem fakt štěstí, protože vzápětí jsem narazila na pár osamocených kousků gorgonzoly, mrkajících na mě těma svýma smutnýma plísňovýma očima. Nedovedete si představit ten jejich blažený výraz, když jsem je pokládala do košíku.
Fajn, základ by byl, stále ještě zbývá přes 36 minut čistého času. Rychlou chůzí se blížím k uzeninám - v tomhle případě spíš něco jako oddělení sušenin. Dvacet dkg prosciutta a pát tenoučkých dobroučkých plátků pistáciové mortadelly. Nekonečné čekání ve frontě si zkracuji děsně nenápadným pořizováním fotodokumentace - přiznávám, ani já se necítím zrovna dvakrát sebejistě, když si v krámu fotím salám...


Kolem dortíčků, kde popadnu jedno canollo - není zas tak bombastický, ale z mně neznámých důvodů si tohle surové zlo musím vždycky dát - , peláším k pečivu. Semolinová bageta a rohlík ve tvaru pavouko-motýla, kterej tam za žádných okolností nemůžu nechat!




Zatraceně, dochází mi čas. Dobře, něco snad obstará zbytek jednotky, ale pořád ještě na mě čeká celé oddělení zeleniny.. A hlavně (!) všechny ty saláty, jenom nějaká ta tak zvaná morálka, či co, mi zabránila do nich skočit a koupat se v nich až do zavíračky. Malá galerie všech možných druhů zde:




Zbytek vezmu rychlostí světla tak, jak se mi míhal před objektivem: lilky, artyčoky, mangold a pidi cuketky.


 Cestou k pokladnám ještě v afektu popadnu půlkilovku mascarpone - vůbec netuším, co tu s tím budu dělat, ale to se můj prapor nesmí dozvědět .
A je to! Naštěstí je placením mých úchylek pověřen někdo jiný a já se jdu ještě projít k těstovinám. Fotka nekonečného Barilla regálu.


Chtěla jsem vyfotit každý druh zvlášť, abych zjitila, kolik jich vůbec je, ale to by mi neprošlo ani u paměti telefonu. Takže zde aspoň tyhlety nanotěstovinky a oproti tomu pětikilový pytel špaget.



Trapně přiznávám, že celá mise dopadla ještě mnohem štědřeji, takže o kousek níže tyrolské prkénko naaranžované z dnešních úlovků.
Modlím se, aby mě za to bůh obžerství nenominoval na svého zástupce. Amen.