Pokud se alespoň někdy přistihnete, že vás jídlo trapně dojímá až k slzám (ve snu se taky počítá) a nejradši byste na něj zírali celý den, běhali po obchodě s očima navrch hlavy (a nevyhnutelně tím pádem vráželi do lidí), ale neděláte to, protože nechcete vypadat jako afektované deviantní individium, mám pro vás skvělou zprávu! Podnikla jsem to za vás a přikládám fotodokumentaci i s komentářem.
Procházka po italském Intersparu - co nutně musíte mít:
- Důležité upozornění - na celou rychlozásahovou akci máte asi 42 minut, protože jste si poněkud neprozíravě dali sraz s mámou, která si o pár ulic dál zběsile vybírá nový pár bot, bez kterého nemůže žít už ani minutu.
Hned za vchodem narážím na OBŘÍ nápis OFFERTA, kterému jsem se chtěla původně vyhnout, ale hned naproti stál automat na pastu, dá-li se to tak říci, což byla daleko nesnadnější překážka... Nejdřív jsem si sice trochu povzdechla, ale vzápětí jsem si vzpomněla na známé přísloví "Bez práce nejsou tagliatelle" a pokračuji dál v misi. Když už jsem teda tady, mrknu se do těch slev, že jo...
Vyplatilo se! Zrovna měli gigatický kusy parmigiana za 10€, měla jsem fakt štěstí, protože vzápětí jsem narazila na pár osamocených kousků gorgonzoly, mrkajících na mě těma svýma smutnýma plísňovýma očima. Nedovedete si představit ten jejich blažený výraz, když jsem je pokládala do košíku.
Fajn, základ by byl, stále ještě zbývá přes 36 minut čistého času. Rychlou chůzí se blížím k uzeninám - v tomhle případě spíš něco jako oddělení sušenin. Dvacet dkg prosciutta a pát tenoučkých dobroučkých plátků pistáciové mortadelly. Nekonečné čekání ve frontě si zkracuji děsně nenápadným pořizováním fotodokumentace - přiznávám, ani já se necítím zrovna dvakrát sebejistě, když si v krámu fotím salám...
Kolem dortíčků, kde popadnu jedno canollo - není zas tak bombastický, ale z mně neznámých důvodů si tohle surové zlo musím vždycky dát - , peláším k pečivu. Semolinová bageta a rohlík ve tvaru pavouko-motýla, kterej tam za žádných okolností nemůžu nechat!
Zatraceně, dochází mi čas. Dobře, něco snad obstará zbytek jednotky, ale pořád ještě na mě čeká celé oddělení zeleniny.. A hlavně (!) všechny ty saláty, jenom nějaká ta tak zvaná morálka, či co, mi zabránila do nich skočit a koupat se v nich až do zavíračky. Malá galerie všech možných druhů zde:
Zbytek vezmu rychlostí světla tak, jak se mi míhal před objektivem: lilky, artyčoky, mangold a pidi cuketky.
Cestou k pokladnám ještě v afektu popadnu půlkilovku mascarpone - vůbec netuším, co tu s tím budu dělat, ale to se můj prapor nesmí dozvědět .
A je to! Naštěstí je placením mých úchylek pověřen někdo jiný a já se jdu ještě projít k těstovinám. Fotka nekonečného Barilla regálu.
Chtěla jsem vyfotit každý druh zvlášť, abych zjitila, kolik jich vůbec je, ale to by mi neprošlo ani u paměti telefonu. Takže zde aspoň tyhlety nanotěstovinky a oproti tomu pětikilový pytel špaget.
Trapně přiznávám, že celá mise dopadla ještě mnohem štědřeji, takže o kousek níže tyrolské prkénko naaranžované z dnešních úlovků.
Modlím se, aby mě za to bůh obžerství nenominoval na svého zástupce. Amen.
