La cucina di Carolina: Prague Food Festival

Snad si aspoň z části dokážete představit moje nadšení, když jsem zjistila, že na tuhle úžasnou událost letos poprvé zavítám. Vyrazila jsem v pátek odpoledne, s nabitým foťákem a balíčkem 10 Grandů.

Sice jsem den předem rychle projela nabídku na internetu, ovšem jakmile jsem vstoupila do zahrad Pražského hradu, měla jsem oči navrch hlavy. Přecházela jsem od stánku s ryze českou nabídkou obsahující kančí se šípkovou a bylinkovým knedlíkem (které bylo u ostatních hostů velmi populární), nebo jen „obyčejnou“ škvarkovou pomazánku na kmínovém chlebu, či moravské svatební koláče. Každá restaurace si pro vás nachystala jak jednotlivé chody od 2 do 10 grandů, tak i celé menu, jež skrývá někde 2, ale většinou 3 položky – předkrm, hlavní jídlo a dezert. Obvykle si ho můžete namíchat podle sebe z dané nabídky, jindy jde o jedinou variantu. Já sama jsem se rozhodla okusit všechno možné a vyzkoušet něco z menu od různých šéfkuchařů.

Nakonec jsem se zastavila u zástupců Corinthia Hotel Prague a za 4 grandy ochutnala v tempuře smaženou tuňákovou sushi rolku podávanou v krásné dřevěné lodičce, ve které se plavila ještě troška salátu z mořské řasy, nakládaného zázvoru a sezamovými semínky. Musím říct, že tady mě oslovil i dezert - aloe vera sorbet s limetkovo- zázvorovým želé.

Po krátké procházce následovala delší fronta u Chateau St.Havel, kde si můj doprovod vybral celé menu: Bouillabaisse, romanovskou ovci se zadělávanou kapustou a rebarborový koláč se šafránovou zmrzlinou. Je pravda, že jejich bouillabaise ani zdaleka nesahá po kotníky té podávané v Marseille – neměla jsem ji tam, ale rozhodně svému doprovodu věřím.

Popojdete-li tedy kousek dál podél Jeleního příkopu, narazíte na zmrzlinárnu Angelato, kde nabízí sympatický Ital jeden kopeček jakékoliv příchuti (od klasické jahodové, pistáciové a bacio až k balsamico a parmazánové s fíky – a přesně tyhle dvě jsem zvolila) za 1 grand.

Hned vedle jsme vyzkoušeli ještě Andalucíu – tedy alespoň prkénko plné různých tamějších uzenin (4 gr.).

Stále nám zbýval dostatek „peněz“, takže jsme si mohli dát ještě dorádu s kaší z kandovaných lilků podávanou u La Rotonde. A to bylo skutečně famózní, vůbec nechápu, kde se v té kaši vzala nasládlá chuť s ocáskem čehosi kyselého, ale v kombinaci s čerstvou rybou? No naprostá fantazie!

A vůbec poslední zastávka patřila Emě Destinnové, kde nám nabídli Black Angus – tedy na degustační porci toho byl celkem slušný kousek.

Ach ano, a nesmím zapomenout na stánek Essensia – tedy malého zástupce molekulární gastronomie – sice jsem neochutnala, (jelikož nabízeli pouze celé menu), ale vstřícný kuchař mi ukázal všechno, co mě zajímalo.

Pokud tedy vyrazíte – což vám přátelsky radím, sem se zajděte určitě podívat. Na celém festivalu na vás čekají otevřené náruče všech zúčastněných šéfkuchařů.