Snad si aspoň z části dokážete představit moje nadšení,
když jsem zjistila, že na tuhle úžasnou událost letos poprvé zavítám. Vyrazila
jsem v pátek odpoledne, s nabitým foťákem a balíčkem 10 Grandů.
Sice jsem den předem rychle projela nabídku na internetu,
ovšem jakmile jsem vstoupila do zahrad Pražského hradu, měla jsem oči navrch
hlavy. Přecházela jsem od stánku s ryze českou nabídkou obsahující kančí
se šípkovou a bylinkovým knedlíkem (které bylo u ostatních hostů velmi populární),
nebo jen „obyčejnou“ škvarkovou pomazánku na kmínovém chlebu, či moravské
svatební koláče. Každá restaurace si pro vás nachystala jak jednotlivé chody od
2 do 10 grandů, tak i celé menu, jež skrývá někde 2, ale většinou 3 položky –
předkrm, hlavní jídlo a dezert. Obvykle si ho můžete namíchat podle sebe
z dané nabídky, jindy jde o jedinou variantu. Já sama jsem se rozhodla
okusit všechno možné a vyzkoušet něco z menu od různých šéfkuchařů.
Nakonec jsem se zastavila u zástupců Corinthia Hotel Prague
a za 4 grandy ochutnala v tempuře smaženou tuňákovou sushi rolku podávanou
v krásné dřevěné lodičce, ve které se plavila ještě troška salátu
z mořské řasy, nakládaného zázvoru a sezamovými semínky. Musím říct, že
tady mě oslovil i dezert - aloe vera sorbet s limetkovo- zázvorovým želé.
Po krátké procházce následovala delší fronta u Chateau
St.Havel, kde si můj doprovod vybral celé menu: Bouillabaisse, romanovskou ovci
se zadělávanou kapustou a rebarborový koláč se šafránovou zmrzlinou. Je pravda,
že jejich bouillabaise ani zdaleka nesahá po kotníky té podávané
v Marseille – neměla jsem ji tam, ale rozhodně svému doprovodu věřím.
Popojdete-li tedy kousek dál podél Jeleního příkopu,
narazíte na zmrzlinárnu Angelato, kde nabízí sympatický Ital jeden kopeček
jakékoliv příchuti (od klasické jahodové, pistáciové a bacio až
k balsamico a parmazánové s fíky – a přesně tyhle dvě jsem zvolila)
za 1 grand.
Hned vedle jsme vyzkoušeli ještě Andalucíu – tedy alespoň
prkénko plné různých tamějších uzenin (4 gr.).
Stále nám zbýval dostatek „peněz“, takže jsme si mohli dát
ještě dorádu s kaší z kandovaných lilků podávanou u La Rotonde. A to bylo
skutečně famózní, vůbec nechápu, kde se v té kaši vzala nasládlá chuť
s ocáskem čehosi kyselého, ale v kombinaci s čerstvou rybou? No
naprostá fantazie!
A vůbec poslední zastávka patřila Emě Destinnové, kde nám
nabídli Black Angus – tedy na degustační porci toho byl celkem slušný kousek.
Ach ano, a nesmím zapomenout na stánek Essensia – tedy
malého zástupce molekulární gastronomie – sice jsem neochutnala, (jelikož
nabízeli pouze celé menu), ale vstřícný kuchař mi ukázal všechno, co mě
zajímalo.
Pokud tedy vyrazíte – což vám přátelsky radím, sem se
zajděte určitě podívat. Na celém festivalu na vás čekají otevřené náruče všech
zúčastněných šéfkuchařů.
|
Doráda královská |
|
Cowboys |
|
Bezinkové pivo a tuba s neznámou náplní |
|
Veselý hudebník u Mammá |
|
Za celých 10 grandů černý lanýž v listovém těstíčku |
|
Bouillabaisse |
|
Rebarborový koláč |
|
Andalucía |
|
Ovce |
|
Sushi |
|
Black Angus |
|
Jacques Auffrays roztomile doporučující svou zmrzlinu |
|
Ukázka drobné práce v Essensia |