Pizza Margherita

Jednou jsem kdesi vyslechla krátkou historku o tom, jak vlastně vznikla Margherita - údajně byla věnována královně Margheritě v barvách italské trikolóry - tedy rajčata jako červená, mozzarella místo bílé a za zelenou bazalka. Co je na tom pravdy to nevím, ale faktem zůstává, že podle toho, jak dělají v restauracích poznáte, jestli to tam vůbec stojí zato.

 Takže na dvě pizzy:

• 1 lžíce velmi jemného cukru
•  2 lžičky sušených kvasnic nebo 15 g čerstvých
• 170 ml vlažné vody tělesné teploty (37-43° C)
• 450 g nebělené pšeničné mouky na Pizzu nebo hladké pšeničné mouky
• ½ lžičky jemné mořské soli
• 3 lžíce panenského olivového oleje
• kukuřičná krupice

 Na základní omáčku:

•  200g konzervovaných rajčat
• olivový olej
• cukr
• sůl
  

Do malého hrnečku rozdrobíme droždí a posypeme ho cukrem. zalijeme troškou teplé vody a necháme klásek naběhnout.
Ve velké míse zatím smícháme mouku se solí a olivovým olejem. Pak přilijeme vodu a kvásek. Hnětačem propracujeme, pak vyklopíme na vál a pořádně propracujeme. Dál necháme klasicky vykynout do dvojnásobného objemu. Opět vyklopíme na vál, rozdělíme ho na dvě poloviny a pracujeme vždy jen s jednou. Vyboucháme vzduch a vyválíme do placky - teda záleží na vašem plechu. Pak potřete kapkou olivového oleje a omáčkou připravenou z rozmixovaných rajčat smíchaných s olejem, solí a cukrem.
Teď přichází kreativní část, kdy si můžete dát na pizzu cokoliv co máte rádi/co se na ni hodí.
Od mozzarelly k ančovičkám, od tuňáka k paprice. Navrch ještě zakápněte olivovým olejem a dejte na 6 minut péct v troubě předehřáté na 250°C.

Těsto

Margherita před

Napoletana před

Margherita po - pečení

Napoletana po

Jablečné curry

Tenhle recept jsem vyzkoušela už před několika lety a na to, že se teď v thajské kuchyni orientuji o trošku více, stále se drží na mém "karí seznamu" na předních místech. A pokud se vám zdálo tohle příliš složité a stejně byste chtěli do asijské kuchyně zavítat, je následující recept ta správná alternativa.
Na 6 porcí:

•    80 dkg kuřecích prsou 
• 2 střední cibule
•  3 jablka Granny Smith
• 3 stonky citrónové trávy, půlené (citronella – Fruite de France)
• půl citrónového nebo limetkového listu
• 1 plechovka kokosového mléka
• 1 svazek koriandru
•  půl kávové lžičky kari koření
• případně chilli k dochucení

·           Jemně osmažíme kuře nakrájené na kousky na malém množství oleje, odložíme stranou.

·           V té samé pánvi osmažíme dozlatova nakrájenou cibuli a jablka nakrájená na malé kousky, asi 5 minut.

·           Přidáme kuře, kari, citronelu, citrónový list, podle chuti chilli, promícháme.

·           Zalijeme kokosovým mlékem a na mírném ohni necháme bublat, asi tak 20 minut.

·          Podávejte nejlépe s jasmínovou rýží.

 

Pizza Coloseum

Při nedávné návštěvě téhle restaurace s přáteli mě napadlo rozšířit "nabídku" mého blogu o další položku. Místo papíru jsem zaznamenala pár poznatků do vypůjčeného ipodu (děkuji), takže pokud jste tam ještě nikdy nebyli, a nepohrdnete mým skromným názorem, tak posuňte svůj zrak o pár centimetrů níže:

Jakmile vejdete, s příjemným úsměvem se vás ujme obsluha a zevede vás na místo. Pro nás tu byl číšník s dvanáctkou na zádech, který nás usadil naproti obrazu kuchaře, jenž se tvářil, jakoby si před zápasem s obřím humrem dal lehkou dávku kokainu.
Já a moje společnice obdržíme jídelní lístek a jsme upozorěny na nabídku na prostírání, které je sice levné, leč efektní. Pokud ho pořádně prostudujete, naleznete akci, kdy můžete dostat jednu ze čtyř uvedených pizz k hlavnímu jídlu za 20 Kč - ovšem pouze od 15:00 -18:00. I tak se zdá nabídka docela fér. Dvanáctka se opět blíží a tentokrát se táže na pití. Pak nám zmizí z dohledu, ale před tím na stole nechá ciabattu se zmrzlým kopečkem másla. Za chvilku vidím přicházet další osobu v pruhované košili - a hele, je to patnáctka. Ovšem k našemu zklamání, s rostoucím číslem příjemnost klesá.
Konečně jsme se shodly na výběru pizzy a slečna s velkou 15 na zádech odchází Za pár okamžiků už se Quatro formaggi a All arrosto di pollo nesou a my se nemůžeme dočkat, až je okusíme.
Rozhodně je zařazuji do kategorie "dobré", ale kůrka by mohla být vypečenější. Když dojíme, vrhnu se na sledování dalších hostů. Vedlejší stůl si dal rajčatovou polévku a carpaccio. Jistý pár naproti zase zvolil těstoviny s krevetami. Obojí vypadá z mé vzdálenosti rozhodně lákavě, ale nejvíc mě zaujal host, který si kápl na talířek olej a balsamico ocet a namáčel si do něj ciabattu, pak si objednal vitello tonnato. Nechci vědět, co si o mně myslí on poté, co jsem celkem hlasitě pronesla otázku: "Have you ever had sex with piece of fruit?" Obzvlášť po zjištění, že ten muž byl Brit.
Po lehkém ztrapnění, které jsem se snažila přejít výběrem dezertu jsem nakonec došla k závěru, že vyzkouším zdejší cheesecake. Ano, hned po pár soustech ho shledávám opravdu vynikajícím, obzvlášť v kombinaci s jahodovou omáčkou. Ze studijních důvodů také zabořím vidličku do zákusku zvaného Mascarpone, který sice vypadá jako sklenička nutelly, ale chutná mnohem lépe.
Dál přichází na řadu Sorrentino - tvarohový krém na čokoládovo-kokosovém podkladu ozdobený třemi čerstvými malinami na vršku. Dort byl skutečně dobrý, rozhodně je to ta správná celoroční volba, která nezklame.
Když se ve sklenicích houpe poslední zbyteček Spritu, ochutnávám ještě Horkou lásku - klasická kombinace vanilkové zmrzliny a horkých malin. Stejně tak klasicky bohužel chutná.
 Když jsou talíře i skleničky do poslední kapky prázdné, přichází - dnes už naposledy - dvanáctka s účtem. Zaplatíme a se spokojeným výrazem opouštíme příjmné prostředí nekuřáckého salonku, který nám poskytl azyl pro dnešní večer.
Pizza Coloseum rozhodně stojí za vaši návštěvu.

Slečna Coco si očividně užívá každé sousto

Sorrentino

Mascarpone

Moje volba - cheesecake